Roku 993 se poprvé objevil název pro uskupení domků na území Střešovic „Apud villam Tressowicz“. Dlouho tyto pozemky patřily Strahovskému klášteru jako hospodářské území. Revoluční rok 1848 v celé Evropě pomohl i Střešovické lokaci. Díky rozmachu Strahovského kláštera započala ve Střešovicích velká nová výstavba. Roku 1855 vzniká škola, 1890 -1891 vystavěn kostel sv. Norberta a fara, v roce 1904 vzniká školka a jesle. Základním kamenem budoucího fotbalového oddílu byl stav, který v roce 1900 hlásal, že Třešovice později Střešovice, z 2500 obyvateli se stali jednou ze vsí smíchovského okresu. Na tomto území se nacházela cihelna, rukavičkářská fabrika a zdroj stavební materiálu – opuky. V té době už v Praze vznikaly nejstarší fotbalové kluby.

Dle nejstarších kronik se několik střešovických hochů, vesměs učňů s Jendou Brennerem, na zápase Sparty s ČAFC rozhodlo, že založit fotbalový klub ve Střešovicích je skvělý nápad. Toho dne, 25. června 1911, se konala první schůzka u Brennerů. První řádná schůze byla svolána o pár dní později do hostince pana Strnada ve Veleslavíně. Svolavateli byli zřejmě zakladatelé našeho klubu Jenda Brenner a Pepa Blažek. S počátečním jměním 75 krejcary dne 11. července 1911 započala ve Střešovicích fotbalová éra. Éra, která dnes trvá právě 100 let. Nepatrné poměry a chatrný základ nedávaly klubu velké šance dlouhodobějšímu trvání. Kázeň, disciplína, nadšení i mládí pomohlo překonat první překážky a brzy toto úsilí přineslo sympatie veřejnosti.První zápas byl sehrán se „Slejvárnou" ve Veleslavíně na pozemku pana Heršla z Libně.

Už v roce 1912 základy střešovického klubu stály na pevnějších nohách. Příspěvky činily 10 haléřů a klub měl již 42 členů. Později si klub mohl dovolit zakoupit fotbalové rekvizity, především kopačky a hlavně vlastní nové zelenobílé dresy. Ke spokojenosti chybělo jen vlastní fotbalové hřiště. V roce 1914 chyběl už jen malý krůček, veškerou snahu však překazila I. světová válka. Během války se klub ocitl nad propastí. Téměř zanikl. Veškerá činnost ustala. Asi nikoho nepřekvapí, že značná část sportovního inventáře byla rozkradena. 

1. července 1919 se započal psát nový příběh. Tohoto dne bylo oficiálně otevřeno nové hřiště na pozemku za školou v zápase s S. K. Veleslavín. Tato kapitola trvala jen do roku 1924, kdy byl pozemek úředně vyklizen a byl na něm postaven vodojem. V roce 1925 se stěhovalo na Baterie. Platil se zde roční nájem ve výši 1.270 Kč Strahovskému klášteru. V roce 1931 však o hřiště opět přicházíme.

V roce 1922 byly Střešovice začleněny do tzv. Velké Prahy. V tomto roce už Střešovice čítají přes 3800 obyvatel a nově se staví moderní vilová čtvrť Ořechovka. Mohutná zástavba tohoto území vyvolává velké problémy uchovat nějaký pozemek pro vlastní hřiště.

Až do roku 1936 nemáme žádné dochovanédokumenty či prameny, ze kterých můžeme čerpat. Právě roku 1936 se dozvídáme o existenci našeho klubu díky jubilejní velkolepé slavnosti  Sportovního klubu Střešovice v Praze XVIII.

Naši předchůdci si existence střešovického klubu zjevně vážili.  Koneckonců posuďte sami. Píše se rok 1936. V květnu toho roku se připravují Jubilejní slavnosti k výročí  25 let. Program byl připraven od soboty 23. května do 1. června. Dva roky před německou okupací si činovníci klubu tohoto jubilea nesmírně cenili, koneckonců náplň  programu to jen potvrzuje.

23. květen sobota - o 6. hodině večerní – Pietní vzpomínka na členy klubu, kteří zemřeli v 1. světové válce, u pomníku padlých na Ořechovce a u hrobu kol. Kahovce na hřbitově ve Střešovicích (10. výročí úmrtí). Položili se věnce, vykonali se proslovy a navíc se zapojilo Dělnické pěvecké sdružení Pobělohorské a recitaci přednesla Mánička Vaněčková.

24. květen neděle - v 10. 30 – v restauraci U Špačků se konala jubilejní valná hromada za přítomnosti protektorů oslav, čestného předsednictva, zástupců fotbalového a, sportovních klubů a místních spolků.

24. květen neděle – od 3. do 4. hodiny odpolední – veřejný koncert před klubovní místností. Vstupné Kč 4.80„U Špačků“. Hudba pana Václava Vaněčka.

30. květen sobota - o 8. hodině večerní – slavnostní večer v restauraci U Špačků. Opět účinkuje Dělnické pěvecké sdružení Pobělohorské, dále Sbor tamborů „Svatopluk“ pod vedením sbormistra Josefa Škrbleho, oblíbené duo manželů Janatkových, populární pražský komik Boža Suttnar, bratři Hroňkové. Vstupné i zde Kč 4.80.

31. květen neděle - ve 2 hodiny odpoledne – na hřišti S.K. Sparta Dejvice sehrán přátelský zápas výběrových jedenáctek mezi S.K. Sparta Dejvice jubilejní XI. – S.K. Střešovice jubilejní XI. z let 1911 – 1926 ve 4 hodiny odpoledne – další slavnostní zápas mezi S.K. Střešovice I.družstvo – Podbělohorská XI (složení nejlepších hráčů z okolních klubů).

Výsledky se nepodařilo nikdy zjistit, nicméně ve slavnostních zápasech jde trochu o něco jiného než o výsledek. Přesto na základě složení zápasu střešovického A týmu proti výběru Podbělohorská lze usuzovat, že v této etapě střešovických dějin patřily Střešovice mezi přední pražské celky. Jubilejní slavnosti však ještě neskončily.

1. družstvo 1936 31. květen neděle - o 7. hodině večerní – přátelský večírek v restauraci U Špačků za  hudebního doprovodu Václava Hroňka. Vstupné Kč 3.60.

1. červen pondělí - o 3. hodině dopolední – slavnostní zápas rezervních týmů S.K. Střešovice záložní tým – S.K. Sparta Dejvice záložní tým.

Po zápase B-týmů byly slavnosti ukončeny. Během slavností nepadla žádná zmínka o žákovských kategorií. Dá se usuzovat, že ještě v této době se s mládeží v samostatné kategorii nepracovalo. Střešovický klub měl však značné renomé, což dokazuje i značný zájem živnostníků, kteří v klubu působili. Jejich zastoupení je rozmanité, takže podpora mohla být veliká.

Z jubilejní valné hromady byly zaslány pozdravné texty prezidentu osvoboditeli T. G. Masarykovi a současnému prezidentovi E. Benešovi. Další odkazy zůstaly utajeny. Prakticky až do 80. let máme jen nepatrné střípky střešovických dějin. V ústním podání se traduje, že ve Střešovicích se hrála vždy solidní kopaná. Dokonce v 70. letech si SKS zahrál i pražský přebor. Po 2. světové válce údajně začal fungovat tým dorostu a minimálně jeden žákovský tým. Pokračováním tohoto příběhu se tedy přeneseme do začátku 80 let.

Naděje a vyhlídky na lepší budoucnost způsobilo dočasnou slepotu a krátkozrakost našemu tehdejšímu  výboru. V roce 1983 se totiž klub TJ Střešovice spojuje s TJ Sportovní stavby  a bohužel i přejímá jeho název. Tehdejší předseda Sportovních staveb viděl společný klub velmi silný.  Sliboval rozsáhlou rekonstrukci sportovního areálu a jeho pohledy se upínali až k divizi. Střešovice však  místo snivých zámků se dostaly do hluboké krize a dlouho balancovaly nad existenční propastí. Nedošlo ani na rozsáhlou rekonstrukci. V roce 1984 skutečně započala stavba, avšak penzionu a hřiště bylo skutečně více než na rok uzavřeno. Bohužel p. Klimeš si začal dělat víceméně co chtěl, v teoretické i praktické rovině. Můžeme zmínit např. zcizení ubytovny – dnešního penzionu Sprint, nevyžádání vlastnictví pozemku hřiště, důvod proč dnes platíme nájem, hospodaření s majetkem Střešovic, prohraný soud s nájemcem restaurace atd.. 

Zde je třeba ocenit dobrou vůli okolních oddílů, především Aritmy, kde hostovala mužská a dorostenecká družstva, Slavoj Břevnov, kde se uchýlili naši žáci a Tatranu Střešovice, kam zamířily naše přípravky. Náš klub by jinak zřejmě zanikl. Stálo nás to i několik velmi nadějných a kvalitních hráčů. K vyostření konfliktu zřejmě došlo okolo roku 1991, při oslavách 80 let střešovického fotbalu. I když k oslavování toho moc nebylo. Křivd se v 80. letech napáchalo dost a bylo třeba začet obracet kormidlo. Otázkou bylo, kdo bude chtít kormidlem otočit a se zničenou bárkou se znovu vydat na moře.

V srpnu 1993 pracoval výbor ve složení Vratislav Radke, Zdeněk Pihera, L. Novotný A J. Vrba.. Proběhla rekonstrukce areálu, hřiště bylo srovnáno, vyspádováno, udělána drenáž a navezena nová škvára. Pravdou je, že vzniklo jedno z nejlepších škvárových hřišť v Praze. Bohužel v době, kdy ostatní začali budovat hřiště travnatá. Novodobou historii i přes obrovské snahy jsme začali psát černým škvárovým perem. 

V roce 1997 byl předsedou zvolen M. Houška. V tomto období se výrazně začal ve Střešovicích rozjíždět mládežnický fotbal. Nastal i zlom v chování vůči TJ. Místo soupeře jsme v něm začali vidět vlivného spojence a po bouřlivé konferenci TJ se jejím předsedou stává člen střešovického výboru M. Houška.

V roce 1998 byl předsedou zvolen K. Kahovec. V listopadu se nám podařilo získat grant v akci zelený trávník a i přes nesouhlas některých členů jsme se pustili do vysněné přestavby škvárového hřiště v travnaté. Mohlo by se zdát, že po všech útrapách to končí jako pohádka. Opak je pravdou. Začíná další kapitola nečekaných útrap a komplikací.

Velmi složitá situace nastala v momentě, kdy bylo zjištěno, že na naše hřiště nemáme nájemní smlouvu. Ba co víc, o naše hřiště se již intenzivně zajímal soukromý investor, který předložil městu nový projekt na využití těchto prostor! Rázem jsme se dostali na hodně šikmou plochu a Střešovice po několikáté začaly balancovat nad propastí bytí a nebytí. Zde započal intenzivní boj o pozemek, na kterém víc jak půlstoletí probíhala sportovní činnost... Úsilí, které jsme museli vynaložit proto, aby v této lokaci fotbal nezanikl bylo mimořádné a s odstupem již obtížně popsatelné J.

V prvopočátku nás podpořil obecní úřad Prahy 6, nicméně rozhodující podporu jsme získali u Magistrátu hlavního města Prahy, který nám dal důvěru a svěřil pozemky do užívání dlouhodobou nájemní smlouvou .

K realizaci „investičních plánů“ jednoho novousedlíka tedy nedošlo, mělo to však za následek dlouholetý soudní spor, který s námi vedl pod záminkou „znehodnocování ceny jeho nemovitosti hlasitými výkřiky dětí při hře na fotbalovém hřišti.“

Další změny přináší jaro 2000. Svou činnost po 25 letech končí V. Radke. Z výboru vystopuje K. Kahovec a náš oddíl funguje pod vedením pouze místopředsedy M. Houšky. Podařilo se nám zasít travnatá semínka. S problémy, které visely ve vzduchu jako by jsme měli položenou hlavu na špalku a nad námi francouzská gilotina, jsme překvapivě slavili veleúspěšný rok. A – MUŽI po dlouhé době dokázali vykopat A třídu a střešovický dorost dokonce pražský přebor.

V roce 2001 kromě oslav 90. let střešovického fotbalu jsme se mohli definitivně rozloučit s černým škvárovým hřištěm. Výbor začal pracovat ve složení Novotný, Pihera, Trhlík, Houška a Řezáč. Vykročili jsme do dalších tuhých bojů v novém tisíciletí. Dali jsme si mnoho cílů, které chceme stihnout do 100. oslav. Dalo by se říci, že léta 2001 – 2010 přinesla Střešovicím ohromný vzestup, spoustu vyhraných bitev a především neskutečné úsilí. Některý cílů bylo dosaženo. Jenže dosažené cíle otevírají prostor novým cílům s novými překážkami a s novými bitvami.

Posledních deset let dostal ve Střešovicích a v celém oddílu značný spád.

To, co se dlouho nedařilo, se začalo dít. Vzhledem k historii se dá mluvit o nejprogresivnějším období.

Pomyslný Olymp má v novodobé historii konkrétní podobu. Řekové dříve považovali Olymp za sídlo 12 hlavních božstev. Byl to neustále se přemísťující tvar vysoko v mracích. Později byl konkretizován. Jedná se o pohoří Olymp rozléhající se z Makedonie až k Egejskému moři a složený ze čtyř hlavních vrcholů. Tím nejvyšším, údajným sídlem Bohů, je hora Mytikas – 2917 metrů.

Čtenář možná se nyní podivuje nad souvislostí řeckého masívu se střešovickým fotbalem? Jenže střešovický sen obsahující moderní areál, skvostné zázemí, značné množství mládežnických týmů, vybavení, navíc kvalitní hra, to je vize velmi podobná s božskou horou. S namítnutím, že vyškrábat se 2917 metrů není nic těžkého, nesouhlasím. V prvé řadě chápejme nejvyšší horu Mount Everest jako vítězství v Lize mistrů. Za druhé si připomeňme situaci ve Střešovicích počátkem nového tisíciletí.

Zastaralé a nereprezentativní kabiny v domě, který nám nepatří. Máme jen jeden škvárový plácek, nedostatek mládeže (komu by se chtělo na škváru, když Dukla i Aritma mají trávu), neaprobované trenéry, nespokojené hráče, především však kritickou finanční situaci, obrovské dluhy a nevyřešené pozemkové a jiné spory.

Nejvyšší čas vydat se na cestu k pomyslnému vrcholu.

Jednou z vlaštovek bylo pozemek travnatého hřiště. V letech 2001 – 2004 se především dávaly do kupy doklady, smlouvy, počítalo se, hledalo se… Začalo se vyjednávat s Tatranem u využívání horního škvárové hřiště. Hledala se cesta ke spolupráci s městskou částí, zavedení nových evidencí majetku a finančních toků, vzdělávat trenéry, přitáhnout do klubu „novou krev“ mladých fotbalových nadšenců. Důležité bylo v první fázi dostat se na povrch a volněji se nadechnout.

Rok 2004 už přinesl dobré výsledky této činnosti a my mohli začít pomalu stoupat. Získali jsme prostředky na přestavbu a rozšíření objektu kabin, bohužel akce byla stavebním úřadem zamítnuta. Travnaté hříště prošlo další aerifikací a pískováním. Zátěž travnatého hřiště v sezóně byla likvidační. Připravovala se dohoda s Tatranem, která by umožnila začít s přípravou realizace záměru výstavby hřiště s umělou trávou. Doplnilo se vybavení klubu díky sponzorům i podpoře Městské části a Hlavního města Prahy. Novousedlík v sousedství hřiště po svém neúspěšném ataku na pozemek našeho hřiště pokračuje v soustavném boj proti fotbalu. Stížnosti, žaloby, návrhy na efektivnější využití pozemků aj..

O tom, že každý metr výstupu si budeme muset tvrdě vydřít, hovoří jasně rok 2005. Plán na přestavbu a rozšíření objektu kabin musel být redukován na rekonstrukci části , v níž se nachází zázemí klubu . Tato rekonstrukce byla zdárně dokončena před Vánocemi 2005. Proběhly další aerifikace a pískování travnatého hřiště, vidina hřiště s UMT byla v nedohlednu, a tak byla nutná oprava škvárové hřiště. Dařilo se další vzdělávání trenérů a především v mládežnických kategorií byly zjevné úspěchy a posuny k nejvyšším pražským soutěžím. Historickým milníkem se stal obrovský úspěch žákovské generace ročníku 89 (+88 a 90), kteří postoupili čtyřikrát po sobě do vyšší soutěže, z toho 2 x do Přeboru Prahy a spanilou jízdu ukončili až ve finále pražského poháru.

Oproti tomu se nedaří oslovování a získávání nových partnerů, kteří by byli ochotní spolufinancovat rozvoj střešovického fotbalu. Přesto právě toto téma začalo stoupat na seznamu důležitosti. Jak jsme vznikly? Odkud pocházíme? Kam směřujeme? Kam chceme směřovat?

Rok 2006, se kromě oslav 95 let, nesl v atmosféře žalob. Pro nás naštěstí, alespoň dočasně, vítězně. Vítězná soudní a správní řízení proti stále stejnému protivníkovi, jehož záměr na likvidaci fotbalu je trvalý, nám dodala sílu. Velkým úspěchem bylo předložení koncepce na úpravy areálu horního hřiště. Dalším kladem byl opětovný úspěch mládežnických kategorií a především jeho růst. Korupční aféra ve „velkém“ fotbale však může mít negativní dopad na rozhodování rodičů, k jakému sportu dát své dítě.