Finále Poháru: U19 vs. SK Zbraslav 2:4 (0:3)

Štěrboholy – Vrchol sezóny. Den, ke kterému vedla dlouhá cesta započatá na Přední Kopanině. Den, kdy se měl uzavřít jeden pohárový příběh. Po dlouhých deseti letech se Střešovice znovu představily ve finále poháru a před početnou diváckou kulisou dostaly možnost spravit si chuť po nepovedeném víkendu. Jenže místo sladké tečky přišel večer, v němž jsme museli pomyslný kalich hořkosti vypít až do dna.

Zbraslav vstoupila do utkání živěji. Od úvodních minut nás dostala pod tlak, byla důraznější, přímočařejší a přesnější v momentech, které rozhodují velké zápasy. Už ve třinácté minutě otevřel skóre Kostiv a poslal soupeře do vedení. Pokud měla být inkasovaná branka budíčkem, jeho zvuk se v našem táboře ztratil někde v šumu finálové atmosféry. Nedokázali jsme zachytit tempo utkání a Zbraslav nás tvrdě školila z efektivity.

Zatímco my jsme se v zakončení často ostýchali a hledali ještě jednu přihrávku navíc, soupeř jednal nekompromisně. Ve 28. minutě navýšil vedení Štěpán a těsně před odchodem do kabin udeřil podruhé Kostiv. Ve 43. minutě tak svítil na ukazateli skóre krutý stav 0:3. A mohlo být ještě hůř. O minutu později měla Zbraslav další jasnou příležitost, tentokrát však při nás stála štěstěna. I tak jsme do kabin odcházeli s mankem, které působilo až hrozivě.

Do druhého poločasu jsme vstoupili se dvěma změnami a jasným cílem. Rychle snížit, nadechnout se a vrátit do zápasu alespoň špetku naděje. Jenže v 63. minutě přišel další úder. Pampana zvýšil na 4:0 a zdálo se, že Zbraslav zasadila finálovým ambicím Střešovic definitivní K.O.

Jenže úplně zlomený tenhle tým nebyl.

Mužstvo vedené kapitánem Horákem sebralo zbytky sil, hrdosti i vzdoru. A pak přišly chvíle Teimura Kuzhmana. Dvě jeho branky vrátily do utkání zápletku, kterou už mnozí považovali za dávno odepsanou. Zbývalo zhruba patnáct minut plus nastavení a na tabuli svítilo 2:4. Najednou bylo znovu o co hrát. Ne už jen o výsledek, ale i o čest, charakter a víru, že i zápas z okraje propasti se dá ještě urvat zpátky.

Kluci se tlačili dopředu. Zkoušeli to po standardních situacích, míči za obranu, útoky po křídlech i středem pole. Každý další centr, každý odražený míč, každý náznak šance v sobě nesl malou jiskru naděje. Zbraslav však v závěru prokázala, proč si na pohár nakonec sáhla právě ona. S vědomím náskoku bránila důsledně, čekala na brejky a náš závěrečný tlak ustála. S posledním hvizdem zhasla i poslední střešovická naděje.

Takto hořkou pilulku jsme polykat nechtěli. Ale musíme. Sport někdy píše krutě jednoduché rozsudky. Rozdíl mezi vítězstvím a porážkou se často měří v detailech, centimetrech, sekundách. Jenže rozdíl v emocích je pak propastný. Vítěz přebírá pohár, diváci jásají, hráči se objímají a přejí si, aby ten den nikdy neskončil. My jsme tentokrát stáli na druhé straně. Dívali jsme se na radost, která mohla být naše, ale nebyla.

Ze Štěrbohol jsme chtěli odjet tak rychle, jak jen to šlo. Medaile si kluci sundavali z krku bezprostředně po ceremonii. To gesto říkalo všechno. Zklamání bylo obrovské, syrové a pochopitelné. Finále bolí právě proto, že je tak blízko snu. A když se sen rozplyne až na posledním schodu, zůstane po něm ticho, které se nedá přehlušit žádnými slovy.

Rány zahojí jen čas. Až později možná dokážeme vidět i to, že jsme došli daleko. Že jsme po deseti letech znovu hráli finále. Že jsme i za stavu 0:4 nesložili zbraně. Dnes ale převládá bolest. A k ní patří jediné: přijmout ji, nezapomenout na ni a jednou ji proměnit v další cestu.

P.S. Obrovské poděkování patří všem fanouškům ze Střešovic, kteří za námi do Štěrbohol dorazili a po celý zápas nás hnali dopředu. Vaše podpora byla slyšet, byla cítit a znovu ukázala, že Střešovice nejsou jen klub. Střešovice jsou rodina. 

Sestava:
Nahorianskyi, Nahi (46´ Hereš), Horák (K), Dostál, Saroian (21´ Houdek, 63´ Matějovský), Rain (63´ Harrison), Bazala (70´ Bába), Kuzhman, Syneček, Ducháček, Tittelbach (46´ Habrych)
Připraveni:
Klíma

Góly (Asistence):
0:1 13´ Kostiv
0:2 28´ Štěpán
0:3 43´ Kostiv
0:4 63´ Pampana
1:4 64´ Kuzhman
2:4 75´ Kuzhman (Syneček)

Rozhodčí:
Beránek – Gálik, Ulč

Jubilea hráčů:
Tobiáš Habrych – 20. start v SKS
Teimur Kuzhman – 105. start v SKS
Ondřej Syneček – 10. start v SKS

Citát:
„Když dokážeš čelit vítězství i porážce a zacházet s obojím stejně…“

Rudyard Kipling (1865 – 1936) britský spisovatel, novinář a básník, první britský nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1907

Daniel Klír, 21.05.20266